Zaujmout
Umění zaujmout člověka, je dar.
Člověk může zaujmout jiného člověka pozitivně, ale i negativně. Může si pomyslet cokoliv v dobrém, ale také ve zlém. Může si v duchu říct, tak toho člověka už nechci nikdy potkat, ale může si také říct toho člověka chci poznat blíž. Pokud je nám nějaký člověk nesympatický, dokážeme ho velice dobře slovně popsat, někdy umíme nabít i trošku ostřejšími náboji a slovník se nám rozšíří o spoustu nepublikovatelných slov.
Když však chceme mluvit o člověku, který je nám sympatický a máme jej někomu popsat, naše vyjadřování se mnohdy zadrhne a vlastně nevíme, jak máme člověka popsat, a to i přes to, že je nám sympatický, líbí se nám, nebo s ním vnitřně souhlasíme. Nedokážeme hledat ta správná slova, nedokážeme popsat, jak se nám zalíbil, či čím nás oslovil. Chtěli bychom ho popsat spousty slov a říci o něm spoustu kladných vět, ale vlastně nedokážeme vykoktat téměř nic a už vůbec nic oslňujícího.
Pokud tyto situace dobře znáte, nejste v žádném případě sami. Vysvětlení je totiž v samotném centru vnímání osob. Pokud nás člověk neosloví, informace o něm neprojdou přes mozkovou kůru a nezakoření nikde dále. Jak informace o člověku přichází, tak se také odráží a odchází. Zatímco člověk, který je nám sympatický nebo nám nějakým způsobem "přirostl k srdíčku" se nám uloží do limbického systému = nebo-li zakoření v naší hlavě. O takovém člověku prostě nedokážete vypovědět vše, co by jste rádi, protože limbický systém neovlivňuje řeč, ale emoce = prostě to "srdíčko".