Žena, muž a děti
Jaký je rozdíl mezi spokojenou ženou a nespokojenou ženou? Její muž.
Ano, takto prostá je odpověď.
Chcete vysvětlit co se za tím skrývá?
Je to vcelku jednoduché. Tak nějak jsem žila v přesvědčení, že muži jsou pevnou složkou rodiny. Dle zažitého vzorce živí rodinu, určují pravidla a stanovují pevná neměnná rozhodnutí. Chodí brzy do práce, chodí pozdě z práce unaveni, udržují zahrady, sekají trávníky, jezdí do autoservisů, vyměňují pneumatiky a také si dopřávají svoje koníčky.
Ženy jsou naopak ty empatické bytosti starající se o ten zbytek. Perou, žehlí, vaří, skládají nádobí do myčky, vytahují nádobí z myčky, nakupují, dělají s dětmi úkoly, vozí děti na kroužky, vozí děti z kroužků, chystají věci do školy, chystají věci na kroužky, vymýšlí zábavu dětem, vymýšlí zábavu celé rodině, plánují a vymýšlejí a věčně o něčem přemýšlejí. A jsou buď s dětmi celý den doma nebo chodí do práce jako muži. Na koníčky jim čas nezbývá.
Takto nějak to funguje více méně všude stejně. Pokud si to ještě do této chvíle myslíte také, musím Vás zklamat. Jsou to výjimečné případy, ale existují a dávají tak světýlko všem ostatním, kteří tápají a možná se trápí a možná také krouží ve tmě. Kam tím mířím?
Setkala jsem se po dlouhé době se svým kamarádem z dětství a společně jsme řešili obchodní záležitosti. Během našeho setkání a povídání nám jeho pětiletý syn zasahoval do hovoru a doporučoval spoustu krásných, milých a neodkladných záležitostí, které také nutně potřeboval probrat zrovna teď hned. Můj kamarád ho vždy vyslechl a lehce a mile mu vysvětlil, že když chvilinku počká bude se mu věnovat a vše co si naplánoval pak společně udělají. K mému úžasu také odbíhal kontrolovat kočárek, kde spinkala jeho půlroční holčička. Po návratu od kočárku mi jen tak mimo řeč řekl "ona si jela manželka odpočinout, potřebovala chvilku vypnout od těch dvou rošťáčků a tak hlídám já". Jednání jsme zdárně dokončili a já cestou domů ani tak nepřemýšlela o výsledku, jako spíš o tom, jak je možné, že maminka od dvou dětí si dovolí odjet na den, dva, tři a přenechá starost svému muži.
A víte co? Dovolí.
A víte proč? Aby dobila baterky a byla ta nejúžasnější manželka pro svého muže a nejskvělejší maminka pro své děti.
Co je na tom nejhorší? Že mužů, kteří toto chápou je jako šafránu.
Nevím, jaké to máte Vy, třeba si také baterky dobíjíte a vůbec nerozumíte tomu, co tu vlastně píši. Pokud ano, pak ve čtení pokračovat nemusíte. Pokud však tápete, narážíte na hranice svého rozumu, zároveň víte, že potřebujete změnu, čtěte dál. Ještě mi nikdy nikdo nedokázal vysvětlit, proč svobodná žena s mnoha zájmy a koníčky se okamžikem porodu stane někým, kdo si musí vše, co bylo běžné mnohdy těžce vybojovat. Proč se okamžikem nejkrásnější chvíle jejího života, kdy přivede na svět nový život jakoby automaticky zavazuje k 24hodinovému napojení na děťátko. Ano, chápu samozřejmě první období, kdy maminka a miminko jsou jedna bytost, ale v okamžiku, kdy se batolátko rozhodne poznávat svět, může být pro něj stejnou oporou i tatínek. A víte, co v takové chvíli má udělat maminka? Má relaxovat, odpočívat někde jinde než děťátko. Dodávám a zdůrazňuji někde jinde než děťátko. Pokud totiž bude pouze sedět opodál, stejně dříve či později u děťátka skončí zpět a ničemu nic nepomohlo. Když to ale dokáže, vzdálit se, pak až se k němu po půl hodině, po hodině, po dvou hodinách, po cvičení, po masáži, po bazénu, po přečtení několika kapitol vrátí, bude to maminka plná síly a optimismu.
Chtěla bych se tímto článkem dotknout všech maminek, které stejně jako já, dělají věci podle starých vzorců, protože, to tak mají v hlavě zakličováno.
Maminky, které když mají chvilku volno od svého malého štěstí běhají po bytě a splašeně hází oblečení po všech do pračky, zapínají sušičku předešlé várky prádla, vyrovnávají myčku u toho rozváří oběd, na další plotýnce kuchtí příkrm svému malému, kdyby to šlo, tak ještě nohou vysávají nebo vytírají a vlastně to vypadá, že se za chvilku na ty kousíčky opravdu rozpadnou. DOST. Zpomalte.
Ano je to těžké změnit zajeté koleje. Ale Vy to neděláte pouze pro sebe, ale také především pro své okolí. Nebo si myslíte, že žena, kterou jsem popisovala výše zvládá ještě vést klidný, milý a chápavý rozhovor s kýmkoliv v rodině, kdo se ji u toho všeho ještě na něco ptá? Takže zkuste dosáhnout změny.
- Změny u Vašich dětí, které prostě musí pochopit, že povinnosti jsou od toho, aby se udělali bez řečí. Jsou to povinnosti a jsou pevně stanovené na seznamu, zapsané a provádí se podle rozpisu.
- U malých dětí pomůže režim. Opakovatelnost dané věci přinese zautomatizování v hlavičce i těch nejmenších.
- Asi nejtěžší okamžik bude však získání času pro sebe. Nechoďte kolem horké kaše, nevyplácí se to.
Jednoduše řekněte svá přání a pak jen diskutujte o tom, jak toho můžete společně dosáhnout. Pokud do rozhovoru vnesete jakékoliv negace a výčitky např. ty si chodíš běhat, hraješ fotbal, chodíš do posilovny, hraješ tenis, jezdíš na motorce a já nemůžu nic, jakákoliv dohoda a diskuze se okamžitě ztrácí a bude to jen o výčitkách.
Otevřeně přiznejte, že potřebujete alespoň chvilku volného času pouze pro sebe. Netvrdím, že dostanete kupu volného času každý den, ale párkrát do týdne se to povést určitě může. Pozor, aby jste byli správně pochopeni a Váš čas byl opravdu čas, kdy si můžete někam zalézt, jít se projít, projet, vzít si knížku, zavřít oči, meditovat, relaxovat a prostě vypnout. Nebýt rušeni. Nikým. Ničím. Snad jen pokud by šlo o život.
Možná na Vás budou zpočátku koukat jako na blázna, ale po několika zkouškách zjistí, že se vrací úplně jiná maminka a věřím, že všichni s Vámi začnou spolupracovat. Nebo se domníváte, že si nezasloužíte chvilku jen pro sebe? Nebo se domníváte, že musíte žít v myšlence, že potřeby všech okolo jsou důležitější než ty Vaše? Chcete dál pokračovat v honbě za nejperfektnější život za cenu všech duší včetně Vaší?